Arles
Rozlohou 769 kilometrů čtverečních je Arles největším městem Francie - k městu totiž patří většina neobydleného kraje Camargue. Arles se rozkládá na dolním toku Rhôny, asi 40 kilometrů od jejího ústí. Žije zde přes 52 tisíc obyvatel a od roku 1981 je Arles na Seznamu světového dědictví UNESCO. Své první slavné období prožila původní keltsko-ligurská a poté řecká osada za Římanů. Osada byla založena Řeky již v 6. století př. n. l. na levém břehu řeky jako obchodní pobočka Massalie (dnešní Marseille). Ve 2. století př. n. l bylo Arelate neboli "město v bažinách" obsazeno Římany. Za Césara se Arles stalo hlavním městem Provence na křižovatce cest rhônským údolím a na spojnici mezi Itálií a Španělskem. Za vlády Římanů bylo v Arles vybudováno opevnění, síť dlážděných ulic a akvadukt, který rozváděl vodu do městských kašen, veřejných lázní i soukromých domů. Město mělo i hygienická zařízení - např. dokonalou kanalizaci. "Řím Galie", jak bylo Arelate nazýváno, se stal prosperujícím střediskem (výroba látek, šperků, a zbraní), velkým trhem s produkty a výrobky celého tehdejšího civilizovaného světa. Arles se brzy stalo důležitým centrem křesťanství v celém jihofrancouzském regionu. Již ve 3. století zde sídlil biskup a roku 308 si zde nechal postavit svou rezidenci císař Konstantin. Kolem roku 400 se Arles stalo sídlem místodržitelství prefektury Galie. Ve středověku Arles bylo významným církevním střediskem, sídlem arcibiskupa a dějištěm 19 církevních koncilů. Ve 12. století se Arles stalo sídlem arelatského království (zabíralo Burgundsko a část Provence), jež bylo součástí římsko-německého císařství. Jako poslední se nechal v Arles korunovat Karel IV., který také krátce před svou smrtí v roce 1378 jmenoval říšským vikářem v Arles následníka francouzského trůnu, a položil tak oficiální základ pro pozdější spojení Provence s Francií. Úpadek Arles nastal po germánských a saracénských nájezdech. Politicky je nahradilo Aix, hospodářsky Marseille. Během 17. a 18. století bylo postaveno mnoho šlechtických domů, které dnes tvoří jádro historického centra. Arles a jeho okolí je spojeno se jmény mnoha básníků a skladatelů (Mistral, Daudet, Gounod, Bizet) a především malíře Vincenta van Gogha, který zde strávil poslední dva roky života a namaloval tu přes 300 obrazů.
Procházka po Arles
Římský amfiteátr v Arles je eliptického půdorysu, s kapacitou více než 20 tisíc diváků, byl vybudován na nejvyšším místě města za období vlády Vespasiána. Na jeho impozantním dojmu nemění nic ani skutečnost, že aréně dnes chybí nejvyšší patro. Čtyři věže pocházejí ze středověku, kdy Arabové přeměnili amfiteátr v pevnost. Není jen historickou památkou, ale neustále se používá. Dvakrát ročně se v něm koná La Feria - provensálská korida.
Pozůstatky antického divadla v Arles se nacházejí v blízkosti amfiteátru. Divadlo pocházelo z doby císaře Augusta a od 5. století sloužilo jako zásobárna kamene na stavby kostelů, hradeb a domů. Mělo 102 metrů v průměru a kapacitu 7 000 diváků. Dnes je zachován pouze fragment ochozu, přeměněný na citadelu, zbytky zdi scaeny a několik stupňů hlediště.
Konstantinův palác v Arles zvaný také Thermes de la Trouille, je ve skutečnosti zbytkem městských lázní s dobře zachovaným ohřívacím zařízením. Jsou to nejrozsáhlejší římské lázně (98 x 45 metrů), které se v Provence zachovaly.
Na náměstí Place du Forum v Arles se dochovaly zbytky římského fóra se dvěma korintskými sloupy.
Katedrála sv. Trofima (Église St-Trophime) je původní karolinský kostel z 9. století, který byl povýšen na
katedrálu, a v roce 1178 v něm byl korunován na arelatského krále Fridrich I. Barbarossa. Nejvzácnější je portál
z 12. století zdobený plastikami Posledního soudu. Jde o nejvýznamnější dílo románského umění uchované v Provence.
Klášter sv. Trofima (Cloitre St-Trophime) v Arles - klášter byl kdysi určený jako obydlí kanovníků. Je vyhlášen především svojí křížovou chodbou se dvěma rameny románskými a dvěma rameny gotickými. Křížová chodba a přilehlé místnosti často slouží jako výstavní prostory pro moderní umění.
Espace Van Gogh v Arles je kulturní centrum s uměleckými předměty. Nádvoří je upraveno do podoby známé z obrazů Van Gogha. Žlutý dům na place Lamartine, kde umělec žil až do doby, kdy byl hospitalizován v nemocnici v St-Rémy, byl zničen bombardováním za 2. světové války. Kavárna z obrazu Café de Nuit stále stojí na svém původním místě na place du Forum. Van Gogh do města přijel vlakem v únoru roku 1888. Uvítal jej sníh a ostrý, nepříjemný mistral. Bez odkladu se však pustil do malování a výsledkem jsou obrazy Slunečnice, Van Goghova židle a Červené víno. Van Gogh našel v Arles jen několik málo přátel, ale nakonec se mu podařilo přesvědčit Gauguina, aby se k němu připojil. Nikdo neví, co bylo příčinou jeho pozdějšího útoku na přítele a následného sebezohavení. Jisté je, že jej odvezli do nemocnice Hôtel-Dieu na rue du Président-Wilson nedaleko Musée Arlaten, kde je v současnosti Espace Van Gogh, kulturní centrum plné obchodů s uměleckými předměty. Zajímavostí jsou záhony na nádvoří, které byly vytvořeny podle umělcových obrazů a popisů nemocniční zahrady.
