Nimes
Nîmes je rušné obchodní a průmyslové město (145 000 obyvatel) a centrum býčích zápasů v amfiteátru. Nîmes vyrostlo okolo vydatného pramene Nemausus (odtud také pochází název města) jako sídelní centrum galského kmene, který uznal vládu Římanů v 1. století př. n. l. Po vítězství nad Antoniem a Kleopatrou císař Octavianus Augustus věnoval Nemausus svým veteránům (odtud v městském znaku spoutaný krokodýl jako symbol pokořeného Egypta). Pak se Nîmes začalo rozvíjet, byly vybudovány velkolepé stavby. Vrcholný rozkvět města nastal ve 2. století za císařů Hadriána a Antonina Pia, kdy byla vystavěna řada vznešených budov chráněných mocnými hradbami. Vzkvétalo také okolí Nîmes se zemědělskými usedlostmi. Staletí římské nadvlády zanechalo v Nîmes živé vzpomínky - dodnes se zde dávají římská křestní jména např. Numa, Flavien, Adrien, Antonius, na městské uniformě je znak krokodýla na řetězu, symbol porážky Egypta římskými legionáři, později občany Nîmes. Mnohá období dějin Nîmes jsou poznamenaná náboženskými boji, např. v 5. století Vizigóty, kteří ovládali území od Toulouse k Rhôně, se zde střetli s křesťanským obyvatelstvem, které se snažilo vrátit svou víru. Tenkrát byli křesťané v Nîmes hodně pronásledováni a kostely byly zavřeny až do 6. století. Ve 13. století obyvatelé Nîmes stranili sektě Albigenských, proti nimž Simon de Monfort vedl strašlivou křížovou výpravu v roce 1213, Nîmes se pak ale vzdalo bez odporu. Ve 14. století zde byla velká vlna netolerance vůči Židům, nakonec byli vyhnáni a jejich majetek zabaven. Na počátku 15. století kolem Nîmes probíhaly války, lupiči a mor způsobili, že se z kvetoucího Nîmes stala malá vesnička. Ale na konci 15. století již zde bylo zase prosperující město s výrobou zboží ze dřeva, kůže, hedvábí a skla. Ludvík XI. (1461-1483) zde nařídil otevřít textilní manufakturu a pak zejména za vlády Františka I. (počátek 16. století) se v Nîmes rozvíjel textilní průmysl – „fabric de Nîmes“ byla obchodní značka, ze které vznikla zkratka látky „denim“. V 16. století se Nîmes stalo hugenotským městem („Ženeva ve Francii“), ¾ obyvatel Nîmes věřilo v reformu. V roce 1682 zde byla založena akademie, Ludvík XIV. jí dal stejná práva jako Francouzské akademii v Paříži. Zabývá se většinou historií, archeologií, literaturou a hudbou. Několikrát v historii město sklouzlo z prosperity do úplné bídy. V 18. století textilky zaměstnávaly 10 tisíc lidí. V 19. století k industrializaci ještě přispělo zavedení železnice a rozšíření vinohradů. 20. století znamenalo stagnaci - průmysl zastaral, město nakonec předstihlo Montpellier ve východním Languedoku. Město je pyšné na svou galo-římskou minulost. Každoročně jsou zde kulturní slavnosti v amfiteátru a v Dianiných zahradách.
Procházka po Nîmes
Amfiteátr v Nîmes byl postaven v 1. století př. n. l. Je nejzachovalejší na světě. Jeho rozměry jsou 133 x 101 metrů, zvnějšku má dvě patra, každé o 60 arkádách, celková výška je 21 metrů, má 4 vchody. Tři kruhové galerie jsou protkány stovkami schodišť a chodeb pro diváky. Hlediště je rozděleno do 34 řad sedadel pro 24 000 diváků. V amfiteátru probíhaly zápasy mezi zvířaty, mezi gladiátory a mezi gladiátory a zvířaty. V roce 404 byly tyto hry zakázány. V 5. století za Vizigótů byl amfiteátr přeměněn v pevnost, arkády byly zabedněny, přistavěny věže, vykopán hluboký příkop okolo celé arény. Amfiteátr se pak stal se sídlem chudiny, vzniklo zde sídliště se 700 obyvateli. Demolice těchto domů začala v roce 1809 a amfiteátr byl rekonstruován. V současnosti je znovu využíván pro divadelní představení a pro býčí zápasy.
Maison Carrée je velmi dobře zachovaný římský chrám v řeckém stylu. Pochází z 1. století př. n. l. z doby císaře Augusta. Architekt z Narbonensis se nechal inspirovat Apollónovým chrámem v Římě. Stál původně na fóru, obklopen portikem s plasticky zdobenými sloupy. Chrám je dlouhý 26 metrů, široký 15 metrů a vysoký 17 metrů. Na pódium vede 15 schodů, jako klasické chrámy má vestibul s kolonádou deseti korintských sloupů. Chrám zažil mnohé proměny (byla zde radnice, soukromé obydlí, stáj). Dnes je v něm Muzeum antických památek.
Jardin de la Fontaine je zahrada vybudovaná v 18. století na svahu pahorku Cavalier. Zahrada se táhne v terasách od pramene Nemausus, což byl posvátný pramen již v dobách galských, který v současnosti napájí jezírko. V římských dobách byl součástí rozsáhlého komplexu s fontánou, divadlem, chrámem a lázněmi.
Tour Magne stojí na vrcholu kopce Cavalier. Jedná se o římskou věž z konce 1. století př. n. l. Věž byla původně součástí opevnění. Věž má tři podlaží a z vrcholové plošiny je rozhled na město a na okolní krajinu.
Katedrála Notre Dame a St-Castor má románský základ. Byla postavena v roce 1096, ale byla často přestavována. Poslední přístavby jsou z 19. století. Z původní románské stavby se částečně zachovalo románské průčelí se scénami ze Starého zákona. Zachovalo se západní, částečně románské průčelí.
Pont du Gard
Pont du Gard nedaleko Nîmes je největší a nejzachovalejší římský akvadukt, jeden z divů antického světa.
Překlenuje mostní konstrukcí údolí řeky Gard mezi Nîmes a Avignonem. Byl postaven v 1. století př. n. l.
k zásobování římského města Nemausus (dnešní Nîmes) pramenitou vodou zachycovanou poblíž Uzès. S přestávkami
způsobovanými válkami sloužil asi devět století, ale už od 9. století se nepoužívá. V roce 2007 byl Pont du Gard
zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Přes údolí Gardu byl akvadukt veden po dvoupatrovém mostě, takže
celá stavba činí dojem mostu třípatrového. Stavba byla celkem 49 metrů vysoká a v nejvyšší části 3 metry široká
a 275 metrů dlouhá. Bylo k ní použito velkých bloků kamene, většinou bez použití malty. Pískovcové bloky měly
hmotnost až 6 tun, dohromady se spojovaly železnými spojkami a které ukládali na místo pomocí důmyslných kladek
a obrovské armády otroků. Římané jej pokládali za nejlepší důkaz o velikosti své říše, je nejvyšším mostem,
jaký kdy vybudovali. Celková délka akvaduktu byla 50 kilometrů, se sklonem 34 cm na 1 kilometr, denně
dodával 20 000 metrů kubických pitné vody do města Nîmes.
